Kapitola 2 b)

6. dubna 2015 v 18:33 | Monn |  Máma kriminálnice
Když jsem vstoupila do domu, nemohla jsem uvěřit svým očím! Přede mnou stála úžasná červená pohovka, naproti které byl černý stůl z ebenového dřeva, na němž ležely ovladače od plazmové televize a africká váza, na které byly namalované nějaké obrázky, jenž vypadaly jako z pravěku od nějakého afrického kmenu. Spolu s obývákem byla propojená kuchyň laděná do černo bíla, podlahu i zdi pokrývaly černé a bílé dlaždice. Na zemi byly uspořádány tak, aby každá bílá dlaždice byla obklopena jen černými a každá černá bílými a zdi byly obloženy způsobem, který jsem nikdy neviděla: úzký pruh blíže ke stropu byl jen z bílých dlaždic a zbytek byl z černých. Dlaždičky na zdi byly menší než na podlaze. Linka přetékala nejdražšími spotřebiči. Koupelna byla také do černo bíla se stejnými dlaždicemi jako v kuchyni, až na to, že dlaždice na zdi byly o něco větší, než v kuchyni. V tu chvíli mě napadlo, jak asi vypadá můj pokoj, takže jsem se rozběhla po schodech nahoru a náhodně otevřela hned první dveře. Přímo přede mnou stála krásná postel potažená tmavě červeným sametem, na které bylo doslova moře polštářů. Vedle byl z pravé strany noční stolek s lampičkou a budíkem. Strop a podlahu spojoval majestátní sloup vyřezán do spirály a pod ním tmavý koberec. V koutě byl psací stolek se starobylými motivy čínského draka. Nechyběla ani židle a úplně ta samá lampička jako na nočním stolku. Na mě to všechno bylo až příliš červené, ale stěžovat jsem si taky nemohla.
"Gaio? Kde jsi?" volala na mě zezdola máma.
"Tady, u sebe," odpověděla jsem a pak jsem uslyšela kroky nahoru. Máma se zastavila před otevřenými dveřmi.
"Co tu děláš?" zeptala se hloupě.
"Co asi? Jsem ve svém pokoji, ne?"
"Ale tohle není tvůj pokoj," oznámila mi chladně, jakoby se bála, že jí snad sním nábytek, nebo co!
"Ale vždyť-…"
"Žádné ale!" utnula mě uprostřed věty, "támhle je tvůj pokoj," ukázala na druhé dveře. Odešla jsem tedy pryč a vešla do svého pokoje, kde se mi naprosto zastavil dech. Všechno to bylo laděné do kávova včetně chlupatého koberce, kterému jsem vždycky s oblibou říkala "králíček" a postel byla ještě hezčí než v matčině pokoji: na rozdíl od té předešlé byla super moderní a ozvláštněna tvarem, který připomínal list. Postel vůbec neměla nohy. Byla potažena jemnou hnědou látkou a také plavala v moři polštářů. Světlá hnědá pokoj opticky zvětšovala a už nevypadal tak stísněně. Průsvitné záclony se třepetaly v průvanu, a když jsem otevřela svou šatní skříň, začaly na mě volat nejnovější modely různých světových značek, třeba Gucci, Armani, Blanka Matragi a ještě mnohem víc! Padla jsem zády na postel a zabořila se do měkoučké matrace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama