Kapitola 5 a)

6. dubna 2015 v 18:10 | Monn |  Meče, růže, krev
"Do prdele!" zaklela Leandra, "Blanque, řekni Blair, jak to tu chodí, já musím jít," zadrmolila ve spěchu.
"Kdo je Dorian?" nechápala jsem.
"Tys ho neviděla?" vykulila oči Blanque.
"Ne a asi ho už ani neuvidím," zadívala jsem se do země.
"Vždycky bývá - totiž býval - u výběru bojovnic," vysvětlila mi.
"Co je výběr bojovnic?"
"To je výběrové řízení, kdy Dorian vybere nějakou elbskou dívku, která žije ve světě lidí a potom pomocí duchů někam umístí Mig, to je taková skleněná kulička, která se po doteku nějakého Elbšťana rozloží a vznikne z toho portál. No a Dorian byl takový ten divný stařík s Kmenovou holí: tou zvláštní tyčí, na jejímž vrcholku září zelená světelná koule," v tom jsem si vzpomněla na to, jak jsem s Whitney vyvolávala ducha její kočky a ona pak omdlela a já jsem šla pro led a vcucla mě lednička.
"Ten divnej dědek s tím nevraživým ksichtem?" chtěla jsem se ujistit, že vím, o koho jde.
"Jo, ten divnej dědek s nevraživým ksichtem.'" obrátila oči v sloup.
"A proč to všichni tak řeší? To se prostě starým lidem občas stává," nepochopila jsem velikost situace.
"Protože on jediný dokázal svými kouzly ochránit Elbu před Fanthy," odůvodnila mi Blanque.
"No tak se kouknete do nějaké kouzelnické knihy, najdete to kouzlo a můžete zase mít svou říši pod zámkem, ne?"
"Hhhhh! To není tak jednoduché, Dorian byl posledním zástupcem rodu Diwvů, to je rasa, která Elbšťanům zaslíbila ochranu výměnou za pomoc v případné válce. Ano, měli svou knihu kouzel - Saténový zákon -, ale od té doby, co tu knihu ukradli Fanthové, svá kouzla nikam nezapisují. Proto se všechna předávají ústně z generace na generaci, a když poslední bytost z tohoto rodu zemřela, nemá Elba nikoho na ochranu, musel by se najít jiný člen a to by mohlo trvat stovky, možná i tisíce let!" seznámila mě zoufale s historií mého nového bydliště.
"Aha," našpulila jsem a ohrnula dolní ret, "a jak se ten člen pozná?" vyzvídala jsem.
"Mezi devatenáctým a dvacátým rokem života se mu samy od sebe vytvoří v těle černé krvinky, které se smíchají s bílými, a jeho krev přestane být červená a začne být stříbrná," poučila mě. Nevědomky jsem se dotkla jizvy na zádech od drápance a z ničeho nic se mi vybavilo, jak mě Whitney drápla do zad a když jsem si na tu ránu sáhla, měla jsem celou stříbrnou ruku.
"To já," hlesla jsem.
"Co ty?" nechápala pro změnu Blanque.
"To já jsem ten z toho rodu," podívala jsem se jí zpříma do očí.
"Z rodu Diwvů?" přimhouřila oči.
"Jo, když mě moje kamarádka z lidského světa drápla do zad, netekla mi z těla červená, ale stříbrná tekutina. Navíc ani nemám špičatý uši, to Dorian taky neměl," vykulila jsem oči.
"Ale to je absurdní," zasmála se Blanque, "už ti bylo devatenáct?" nadzvedla obočí.
"Ne," odpověděla jsem suše.
"Tak vidíš," zkřížila ruce na prsou.
"Ale ta jizva… pojď sem, sáhni si," vyzvala jsem jí a vyhrnula si tričko na zádech. Vzápětí se Blanque prudce nadechla, "fakt je to ono," vykulila oči.
"Blair, ty jsi-…"

"Diwva," vydechly jsme jednohlasně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama